Metoda Montessori

Pokud uvažujete o programu Montessori pro své dítě a tím i pro sebe, zamyslete se nad následujícími výroky….

• Co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro toho druhého, zvláště pro mé dítě.
• Ve jménu lásky dítěti posluhujeme, místo abychom mu ukázali, jak na to.
• Ve jménu lásky dítě zbytečně ochraňujeme, místo abychom mu důvěřovali.
• Ve jménu lásky dítěti nedovolíme „prožívat“ pomocí příčiny a následku. Jedině tak lze získat zkušenost, ta je nesdělitelná.
• Ve jménu lásky poučujeme, nařizujeme, zakazujeme, místo abychom trpělivě vyčkali, až nás dítě o pomoc požádá.

Láska spočívá v přijetí. Přijímejme tedy dítě takové, jaké skutečně je, s jeho prohrami i chybami.

Buďme jim nápomocni, když nás k pomoci vyzvou.

Hlavní zásady výuky v naší škole:

Dítě

• se učí v prostředí zaměřeném na ně samotné
• se učí v uspořádaném a připraveném prostředí
• se učí všemi smysly
• se učí svým vlastním tempem
• se učí od konkrétního k abstraktnímu
• se učí spontánně bez velkého úsilí
• se učí nové po zvládnutí předchozího
• získává větší úctu a důvěru k sobě samému
• rozvíjí úctu k druhým a k okolnímu světu
• získává jistotu v orientaci v prostředí
• stává se soběstačným a nezávislým
• stává se učiteli partnerem
• učí se sebehodnocení, není závislé na pochvale nebo trestu
• učí se dobrým způsobům při společenském styku
• učí se tichosti a koncentraci na práci
• učí se kázni při neřízených činnostech
• učí se udržovat uspořádané prostředí kolem sebe

Učitel:

• je dítěti rádcem
• musí mít výbornou pozorovací schopnost
• musí umět nabídnout dítěti odpovídající aktivitu
• musí dítě aktivizovat, motivovat
• pozitivně hodnotí
• stále se vzdělává
• vede děti k lásce ke škole, k lidem, ke společnosti
• tvoří pozitivní klima třídy
• musí dokázat komunikovat s rodiči kdykoli je třeba
• chápe Montessori metodu jako cestu a je přesvědčený o její správnosti
• je schopen pracovat v týmu

Děti se do školy těší!

Principy pedagogiky, které Marie Montessori na základě svých pozorování a práce s dětmi vytvořila, jsou základem pro práci se všemi věkovými skupinami…

Připravené prostředí

• utříděné, přehledné a uklizené prostředí tříd, které obsahuje věcný materiál vhodný pro jednotlivé vývojové fáze dětí
• speciální výukový program, pomůcky a materiály vhodné pro proces osvojování poznatků a dovedností v jednotlivých vývojových fázích
• učitel připravený trpělivě pozorovat a pomáhat

Samostatná práce

Používá se také svobodná nebo volná práce, protože dítě si může samostatně zvolit. To však neznamená, že dítě střídá činnost bez ukončení nebo nedělá nic. Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě,  nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání či učebních procesů. Nějakou činnost si dítě zvolit musí. Učitel činnost dětí koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít dítěti činnost, která ho zaujme.

Dítě si volí:

• CO = jakou oblast a jaký materiál si vybere, na čem bude pracovat, co se chce učit a o čem chce získat další informace
• KDE = vybírá si místo, kde bude v rámci určených prostor pro třídu pracovat
• KDY = dítě nepracuje na povel nebo podle zvonění, ale motivuje ho jeho polarita pozornosti, každé dítě je na určitou věc naladěno v jinou dobu
• S KÝM = může pracovat samo, ve dvojici nebo ve skupině

Svoboda dítěte

Je samozřejmě chápána jako povinnost, ne jako anarchie. To znamená, že pokud se dítě pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Pokud se dítě rozhodne pracovat s materiálem, který ho zaujme, je jeho povinností dodržet dohodnutá pravidla. Dítě je vedeno k sebedisciplíně a zodpovědnosti.

Práce s chybou

Děti nejsou za chybu trestány nebo záporně hodnoceny. Chyba má být ukazatelem toho, co je ještě třeba procvičit či zopakovat. Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků.

Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale nabídnout dítěti tentýž nebo podobný materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.

Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě vždy samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu – vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení.

Uznání a pochvala

Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí, úspěšnosti, cítit sebeuspokojení ze své práce. Neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělého omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a snižuje sebevědomí.

S pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se dítě nestalo na pochvale závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá, nedělat práci pro uspokojování představ dospělého, pro pochvalu nebo pro známky.

Vlastní objevování poznatků samotným dítětem

Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a senzitivní fáze každého dítěte.

Senzitivní fáze

Jsou to zvláštní období největší vnímavosti k získávání určitých schopností a dovedností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci nenaučí tak snadno, jako v příslušné senzitivní-citlivé fázi.

Polarita pozornosti

Je to maximální koncentrace na určitou práci. pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

Dělená zodpovědnost

Učitel dává dítěti možnost svobodné volby ve výběru činností. Současně preferuje a pomáhá vybírat činnost pro dítě, které se nedokáže samo rozhodnout. Dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít zodpovědnost. Ubírá svobody tam, kde dítě není vlastní zodpovědnosti z různých důvodů ještě schopné. Postupnými kroky učitel dítě k zodpovědnosti přivádí.