Milí přátelé v Montessori,
ve čtvrtek odpoledne proběhla na naší zahradě Na Beránku opožděná oslava svátku matek. Nejprve jsem váhala kvůli svým bolavým zádům, ale nakonec jsem šla, děti mne přemluvily. A vůbec jsem nelitovala.
Hned po příchodu se mne ujala vizážistka z Mary Kay a krásně mne nalíčila. To už na můj nos útočily úžasné vůně z připravovaného jídla na grilu, hamburgery, naložená masíčka a zelenina, takže jsem hned musela ochutnat. Hned vedle byly výborné koláče a ještě dál různé druhy nápojů všech barev. Děti nás statečně obsluhovaly.
Po ochutnávkách jsem zamířila k masérskému salónu, kde malé lazebnice vzaly do péče moje bolavá záda a nakonec je prohřály nahřátými kameny (což mne velmi překvapilo). Vše bylo zakončeno masáží rukou a nohou a jemným hlazením různými květy a bylinkami. Opravdu nevšední zážitek.
Na děti bylo také pamatováno, mohly kouzlit s barvami na šátky, Přemek i Liduška se s nimi přišli za chvíli také pochlubit. V altánku probíhal kroužek angličtiny, kde naše šikovná lektorka Šárka připravila různé hádanky a kvízy. Tento altánek mi byl oázou ve chvíli, kdy se znovu začala ozývat moje záda, a tak jsem mohla v pohodlné poloze vleže sledovat náročné divadýlko O Smolíčkovi.
Zlatý hřeb oslavy, kdy maminky mohly zasadit na naší zahradu krásné květiny, jsem přenechala Lidušce, která ji za mne ráda zasadila.
Během toho všeho probíhaly přátelské rozhovory a nakonec vůbec nevadilo, že oslava byla tak trochu komorní. Jen doufám, že tímto naladím k příštím setkáním i ty z Vás, kteří jste zaváhali a z různých důvodů nepřišli.
Bylo to moc milé a děkuji všem organizátorkám, které to pro nás připravily. Myslím, že bychom měli také poděkovat těm, co nakonec nelenili a přiložili ruku k dílu při závěrečném úklidu. Měla jsem totiž pocit, že když tyto akce končívají, lidé mizí a uklízejí stále stejní, většinou ti, kteří to i organizovali, což je pro ně jistě velmi únavné.
Zuzka Vránová
Nejnovější komentáře