Dnes naši školu navštívil Claus Kaul
Claus-Dieter Kaul je pedagogickým ředitelem a hlavním lektorem Institutu celostního učení. Absolvoval AMI kurzy pedagogiky Montessori pro děti ve věku 3-6 let ve Frankfurtu nad Mohanem a pro děti ve věku 6-12 let ve Washingtonu ve Spojených státech. Za sebou má více než 20 let pedagogické praxe na školách prvního a druhého stupně na pozici učitele i ředitele, převážně v Bavorsku. Celou svou dosavadní praxi vymýšlí nové pomůcky a pracovní postupy.
Od roku 1988 pořádá semináře a workshopy na univerzitách a vyšších odborných školách zejména v Evropě, ale také v Indii a dalších zemích. V srpnu 1990 Claus-Dieter Kaul založil „Institut für Ganzheitliches Lernen“ v rámci kterého školí učitele mateřských, základních i středních škol během ročního diplomového kurzu. Část učitelů naší školy tento kurz od září navštěvuje.
Je také autorem několika knih a pracovních manuálů. Česky v těchto dnech vychází kniha 10 dětských přání, následovat ji bude řada Montessori konkrétně pro oblasti praktického života, jazyka a matematiky. Česky je již dostupný Manuál pro matematiku a připravuje se české vydání Manuálu pro kosmickou výchovu.
Jeho přístup k metodě Montessori je našim pedagogům blízký, usilovali proto o získání jeho názoru na svoji práci. Bylo velmi příjemné slyšet, že byl velmi spokojen a svou řeč uzavřel větou „jsem na vás pyšný“.
Učitelé se určitě podělí o své zážitky, já bych Vám ráda jako rodič a člen výboru OS Montessori Cesta ráda napsala, že mě hodnocení naší školy panem Kaulem udělalo velikou radost. S výběrem školy pro své dítě jsem spokojená, od začátku si velmi vážím toho, že máme možnost sem (doslova) patřit. Nejde jen o prosté „chodit“ do školy, ale škola se stala přirozenou součástí našeho života. Přestože jsem neměla nikdy žádnou pochybnost, je pro mě velkým zadostiučiněním slyšet takovou chválu od člověka, který v Montessori světě hodně znamená. To, co mohu intuitivně cítit jako člověk v Montessori oblasti nevzdělaný, on velmi trefně pojmenoval a ocenil. Budete mít možnost shlédnout video z jeho návštěvy, než se ale vše zpracuje (nakonec čeká nás ještě jeden den s panem Kaulem, dnes byl nenápadným pozorovatelem, zítra bude aktivní a bude dětem prezentovat), sepsala jsem pro Vás shrnutí dnešního dne a připravila i pár fotek.
Na videu se na vlastní oči přesvědčíte, jak Claus Kaul řekl, že byl překvapen školou- připraveným prostředím, prostorem. Dle jeho názoru personál, jeho kontakt a komunikace s dětmi, je stoprocentně Montessori. Zpola žertem poznamenal, že to, co vídá často v Německu, a sice že na Montessori učitelech je vidět, že jsou učiteli, tu nezaznamenal.
Co nejdříve chce zavolat Ulrice Kegler, ředitelce školy v Potsdami (u ní se školil M.Hammer v oblasti druhého stupně), aby k nám také přijela, protože MUSÍ vidět, jak rychle naši učitelé dokázali poznatky z kurzů zapojit do praxe a určitě na ně bude hrdá. Je to první připravené prostředí pro adolescenty, které v ČR viděl.
Rád by také získal povolení přidat naši školu do seznamu zajímavých Motessori míst. V ČR prý není jednoduché najít místo, kam by byla možnost posílat účastníky kurzů na pozorování. Je neuvěřitelné, co se u nás za tak krátkou dobu, co zde máme metodu Montessori v praxi, povedlo (pro srovnání, v Bavorsku se podle Montessori učí 50 let). Je rád, že byl ve škole už před přednáškou, protože už na ní naši školu bude moci doporučit.
Také hovořil o něčem, s čím jsme se jistě všichni setkali. Prý si v ČR všiml, že často lidé rádi hovoří „různě“ o ostatních školách, aniž by je vůbec viděli na vlastní oči, tento zvláštní trend připisuje možná žárlivosti. Navrhl, že z tohoto důvodu rád naší škole napíše, jak se mu u nás líbilo, aby to přispělo k naší jistotě, že to, jak se u nás pracuje, je výjimečné a škola se ubírá správným směrem. Je potřeba, aby školy spolupracovaly, tady nás ale čeká ještě dlouhá cesta.
Pak ve vzájemné debatě s učiteli probíral, co dnes viděl a čeho si všímal. Sděloval své názory na prezentaci větším skupinám, vysvětloval, proč bývají na základní škole efektivnější než malé skupiny, povídal o tom, že není třeba se bát samostatné práce (u nás jí mají děti dost). Na jiných školách není neobvyklé, že děti mají samostatnou práci do svačiny, po svačině se „učitel potřebuje ujistit, že je učitelem“ a ze strachu, aby se děti nenaučily málo, pracují všichni dohromady pod jeho vedením. Názor, že 2 hodiny samostatné práce stačí, je typický pro učitele, ne však pro Montessori učitele. Ujasňovala se potřeba vlastního místa pro děti i jak se věkem mění. Mluvilo se o tom, zda děti potřebují třídu otevřenou či zavřenou. Ocenil průběžné vedení zápisů o dětech. Probírala se důležitost společného oběda (zazněl názor, že by měl být v osnovách :-)). U všech otázek bylo znát, že jsou to témata nejednou pedagogy diskutována, a že si rádi poslechnou názor někoho dalšího s bohatou praxí.
Závěrem pan Kaul nastínil, co děti a učitele čeká zítra pod jeho „vedením“, šel se podívat na zahradu, a pak pln energie odjel na večerní přednášku.
Claus Kaul chodil dopoledne po škole nenápadně a sám, ale děti si ho užily v „bufetu“, což byl úžasný nápad na poslední chvíli. Děti si pro pana Kaula samy došly, pozvaly ho (anglicky) do bufetu, kde ho obsloužily. A s ním posvačily. Já jsem trávila část právě v bufetu, viděla jsem přípravy i realizaci a moc jsem si to užila. Angličtina v praxi se mi moc líbila. Můžete si i prohlédnout pár fotek z dnešního úžasného a zajímavého dne.
Kamila Šimberská
Nejnovější komentáře