Závěrečné zamyšlení…
Letní výtvarka je hlavně o Janě Guštarové – ona je tou nejdůležitější osobou, která program vymyslí, z největší části připraví a s dětmi tu uměleckou část realizuje. Neobešla by se bez Ivany Soldánové – dobré duše, se kterou lze počítat i pár dní po přesunu její rodiny z opravdu velké dálky…
Letos obě nastavily vysokou laťku. (Ostatně i loni jsme si říkaly, že bude těžké udržet takovou úroveň, ale myslíme si, že ta loňská byla překonána.)
A proč to vlastně vzniká? Jasně, že kvůli dětem, ale i kvůli Vám, jejich rodičům.
Protože je fajn patřit do společnosti, kde už leckdo ví, že existuje čokoláda, po které se netloustne, ale pro někoho je zapotřebí banánky v čokoládě (Honzo)…
Protože je fajn tušit, kdo bude mít první, maximálně druhý noční komentář (Dano W. a Ivano Hř.) …
Protože nás těší, že tak trochu závidíte dětem ( Dano W., Evo P. )…
Protože nás baví vědět, kdo nám bude kontrolovat kvalitu fotek (Petře)…
A proč zase ve Strážném?
Už víme, že když chceme tři knedlíky musíme říct, že chcem dva. Že určitě budeme vážit víc.
Už víme, že paní domácí zvládne připravit i plody chlebovníku se semeny. Že nechá pro Janu druhou, popř. třetí večeři. Že peče k snídani výbornou bublaninu z jahod, které večer předtím posbírala.
Po letošku také víme, že pokoje máme vyklidit do půl desáté, ale nic se nestane, bude-li to o půl hodiny později. A celý den máme dále chalupu k dispozici. A když ročiče nevyzvednou děti v domluveném čase, můžeme v klidu zůstat déle…
Už víme, že pan domácí se za mračením usmívá. Že nám dá k dispozici garáž. Že nám posvítí baterkou pro lepší efekt, když bude zapotřebí. Že můžeme natáhnout elektřinu (pomocí prodlužovaček) kam chceme, a že dělá skvělý pohár s horkými malinami…
Také víme, že nám pan a paní domácí uvaří přesně takové kafe, jaké máme rády…a donesou nám ho až do chumlu pracujících dětí…
Víme, která louka komu patří, odkud prší a kde roste mateřídouška. A že když se do toho Jana G. zase napřesrok pustí, že budou borůvkové knedlíky…
Taky to děláme proto, že děti ( třeba jen jedno či dvě ) první dny smutní po rodičích a na konci pobytu smutní, že musí odjet domů.
Mnohdy bychom Vám, naši milí rodiče, přály vidět obličeje Vašich dětí, když čteme komentáře, které nám posíláte…to je nepopsatelný pocit.
Dneska odpoledne při přípravách na Váš příjezd, děti moc bavilo malovat si obličeje, abyste je nepoznali, těšily se, že uvidíte jejich africký domov a tanec, který je výtvarným pobytem provázel…to je další nepopsatelný pocit.
Děkujeme Vám za pomoc při likvidaci vesnice, odvozu materiálu i za vzdálenou pomoc (Pavle K.) při našem snažení vzdáleně „vzduchem“ komunikovat s Prahou…
Hlavně Vám děkujeme, že nám svěříte své děti a dáte nám důvěru se o ně postarat…bez nich by celé naše snažení bylo úplně zbytečné…
Manželům děkujeme, že se bez nás celý týden obejdou a sami si uvaří a ……….
Dobrou noc a krásný víkend.
http://picasaweb.google.com/montemodrany/6DenNaLVSVeStraznem?feat=directlink
Milá MIrko, Jano, Karin, Ivano, Jano a Matýsku, Svatý Petře a Krakonoši. Po celý týden, kdy jste měli v péči naše děti, jsem prožívala nepopsatelný pocit. Směs štěstí, pohody, důvěry, lásky, tvoření a klidného bytí. To vyzařovalo z fotografíí i z psaného povídání, které jste nám zasílali. Nevím, jak to děláte, ale vytvořili jste takový šťastný ostrov na planetě, na které není jen to štěstí, ale i násilí a nenávist. A aura z vašeho ostrova září i do širokého okolí. Koho zasáhne, včetně nás, rodičů, ten zjihne a chce se stát vaší součástí a snaží se toto společenství podpořit. Na první pohled to vypadá, že tím šťastným ostrovem je jedna chaloupka v Krkonoších a její bezprostřední okolí, ale ta chaloupka se stala na část léta součástí jednoho velkého hemžení ve škole v Praze Modřanech. Ten šťastný ostrov se díky vám stále zvětšuje a přibívají na něm noví a noví obyvatelé. Pavel Kellovský krásně popsal, jak si váží vaší práce…připojuji se k němu. Jste zaručeně nadpřirozené bytosti, když dokážete to co my (vyprat, vyžehlit, uklidit, uvařit, učit se s dětmi, atd.atd. a k tomu ještě dělat s našimi všemi dětmi zázraky. Ještě jednou vám všem děkujeme, že tím co děláte velkou měrou vytváříte lepší svět na naší planetě (věřte, že nepřeháníme).
PS. Jak to děláte? Možná nespíte, v noci se nalíčíte a společně tančíte tance afrických kmenů, čímž získáváte novou, nám neznámou energii..;-)) Nevíme, ale děti vám příště opět rádi půjčíme ;-)))
Dděkujeme. Ivana a Honza